D-dimer je odvozen ze zesíťované fibrinové sraženiny rozpuštěné plasminem.Odráží především lytickou funkci fibrinu.V klinické praxi se využívá především při diagnostice žilní tromboembolie, hluboké žilní trombózy a plicní embolie.Kvalitativní test D-dimeru je negativní, pokud by kvantitativní test měl být nižší než 200 μg/l.

Zvýšený D-dimer nebo pozitivní výsledky testů jsou často pozorovány u onemocnění souvisejících se sekundární hyperfibrinolýzou, jako je hyperkoagulační stav, diseminovaná intravaskulární koagulace, onemocnění ledvin, odmítnutí transplantovaného orgánu a trombolytická terapie.Navíc při aktivované trombóze v krevních cévách těla nebo onemocněních doprovázených fibrinolytickou aktivitou dojde také k výraznému zvýšení D-dimeru.Běžná onemocnění, jako je infarkt myokardu, plicní embolie, hluboká žilní trombóza dolních končetin, mozkový infarkt atd.;některé infekce, operace, nádorová onemocnění a nekróza tkání také vedou ke zvýšení D-dimeru;navíc některá lidská autoimunitní onemocnění, jako je revmatická endokarditida, revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes atd., mohou také způsobit zvýšený D-dimer.

Kvantitativní průkaz D-dimeru může kromě diagnostiky onemocnění kvantitativně odrážet i trombolytický účinek léků v klinické praxi.Aspekty nemocí atd. jsou všechny užitečné.

V případě zvýšeného D-dimeru je tělo vystaveno vysokému riziku trombózy.V této době by mělo být primární onemocnění diagnostikováno co nejdříve a podle skóre DVT by měl být zahájen program prevence trombózy.K antikoagulační léčbě lze vybrat některá léčiva, např. subkutánní injekce nízkomolekulárního heparinu kalcium nebo rivaroxaban, které mají určitý preventivní účinek na vznik trombózy.Ti s trombotickými lézemi potřebují trombolytický nádor co nejdříve v rámci zlatého času a Periodicky kontrolovat D-dimer.